Někdy se začít musí. Sice jsem nějakou dobu odolával myšlence vytvoření čistě osobního blogu, kam si čas od času zajdu odplivnout, když se mi něco nebude líbit nebo naopak zajásat, když to za to bude stát, ale nakonec jsem podlehl. Teď už se jen postarat o obsah, kterým budu ventilovat své emoce, názory a moudra. Zní to snadno, ale samo to nepůjde.
V úvodním příspěvku na blogu nemůžu nezmínit původ jeho názvu, ačkoliv to zase není tak těžké odvodit. Poločas rozpadu je definicí fyzikálního jevu označovaného anglickým výrazem half-life, což už samo o sobě je dost sexy z pohledu fandy této legendární FPS, ale jen kvůli tomu jsem tento svůj vůbec první osobní blog (nepočítám-li Posterous, kde jsem s ním původně začal), nepojmenoval.
Jestli ale čekáte, že vám hned na začátku objasním, co takový poločas rozpadu má s mojí osobou společného, tak to čekáte marně. Berte to prostě tak, že každý blog se musí nějak jmenovat a třeba časem to celé zapadne do sebe.
V úvodním příspěvku na blogu nemůžu nezmínit původ jeho názvu, ačkoliv to zase není tak těžké odvodit. Poločas rozpadu je definicí fyzikálního jevu označovaného anglickým výrazem half-life, což už samo o sobě je dost sexy z pohledu fandy této legendární FPS, ale jen kvůli tomu jsem tento svůj vůbec první osobní blog (nepočítám-li Posterous, kde jsem s ním původně začal), nepojmenoval.
Jestli ale čekáte, že vám hned na začátku objasním, co takový poločas rozpadu má s mojí osobou společného, tak to čekáte marně. Berte to prostě tak, že každý blog se musí nějak jmenovat a třeba časem to celé zapadne do sebe.
T½
Komentáře
Okomentovat